Co by bylo cestování bez ochutnávání nových jídel? Pro mě by to nebyl ani z poloviny takový zážitek, jako s ním. Jídlo hraje koneckonců v každé kultuře důležitou roli, takže ochutnávání lokálních pokrmů je jedním ze způsobů, jak danou kulturu lépe poznat a pochopit.
Kuchyně Nového Zélandu se nachází pod několika vlivy. Jako bývalá britská kolonie a součást Commonwealthu je Nový Zéland a tím pádem i jeho kuchyně značně ovlivněna právě Británií. To se odráží ve velkém množství nejrůznějších fastfoodů, nehledě na to, že v každém zapadlém městečku najdete minimálně jedno (ale spíš několik) prodejců fish&chips. Nutno říct, že ryby jsou povětšinou čerstvé a také si ve většině případů můžete místo klasických hranolek objednat hranolky z kumar - novozélandkých sladkých brambor, což je příjemná změna.
Populární je tu i anglické pečivo jako muffiny, scones, ale také masové koláče nebo například hot cross buns, sladké bochánky se sušeným ovocem (zejména rozinkami) navrchu s křížem, které se sice prodávají po celý rok, ale tradičně se jí na Velký pátek.
Vzhledem ke každoročnímu přílivu přistěhovalců z Ásie a Oceánie je Novozélandská kuchyně vystavena také náporu asijských a oceánských jídel. Když jsem se na začátku svého pobytu ptala jedné místní, jaké je vlastně novozélandské národní jídlo, řekla mi, že asi indické. Celkem mě to pobavilo :)
Při procházkách ve městě tedy narazíte na spoustu vietnamských, indických, thajských, japonských, korejských, čínských, malajských a jiných restaurací. Kivíci chodí rádi na jídlo ven, takže večer bývají restaurace plné, a často se neobejdete bez rezervace.
V neposlední řadě je tu kuchyně původních obyvatel, Maorů. Tradiční morské jídlo je hangi, což je vlastně kuřecí, vepřovo nebo jehněčí maso, zelenina a brambory připravovené v zemnípeci. Nevyzkoušela jsem to, takže si tu nechci vymýšlet, že skvěle chutná a kdesi cosi. Z respektu k půdovním obyvatelům by bylo ale nefér to nezmínit :-)
Nyní k tomu, jaké potraviny zaujaly mě.
Jsou to věci, které v Čechách neseženete nebo s velikým úsilím, kdežto na Zélandu je najdete témeř na každém rohu. Neříkám, že tu zmiňuji všechny věci, které by se teoreticky daly, určitě existuje spoustu dalších, které by se sem daly zařadit. Jedná se o můj čistě subjektivní výběr.
Young coconut (mladý kokosový ořech):
Něco, co jsem už dlouho toužila vyzkoušet, a to zejména kvůli "zázračným" účinkům kokosové vody, které mladý kokosový ořech obsahuje narozdíl od zralých hnědých ořechů mnohem víc, třeba i dvě sklenice. První ochutnání byl chuťový orgasmus. Tato slaďoučká tekutina je opravdu něco úžasného a údajně i neuvěřitelně zdravého, takže dva v jednom (a nekupte to).
Ovoce, které tuším nepochází z Nového Zélandu, ale každopádně se mu tu daří. Strom na naší zahradě urodil tolik ovoce, že i přes několik upečených crumblů toho máme doteď plný mrazák. Se svou zvláštní, ne příliš sladkou chutí, se mým oblíbencem nestalo, ale proti gustu...
Kumara (sladký brambor):
Sladké brambory jsme si oblíbila už při pobytu v Anglii. U nás je seženete taky, i když ne všude a budou drahé. Na Nový Zéland je dovezli Maorové z Polynésie. Existují v několika barvách: žluté, oranžové a fialové. Vaří se polovinu doby, co běžné brambory a já je miluju pečené. Vlastně je miluju celkově :-D
Marakuja (passionfruit):
Na pohled nenápadné ovoce, které po rozkrojení odhalí spoustu barevných a křupavých semínek. Ty se často se používají do dezertů, koktejlů, na ochucení jogurtů apod. Chuť je spíše kyselá a mě osobně nijak extra nenadchla.
Mandlové máslo (a jiná ořechová másla):
Tak tohle je teprve orgasmus. Nevím, jakou záhadou jsem se k němu dostala, ale každopádně jsem od prvního ochutnání nemyslela nic jiného, než kde ho zase co nejrychleji sehnat. Alternativa k burákovému máslu, ale mnohem, mnohem, MNOHEM!! chuťově zajímavější a výraznější. Oh my God! Láska na celý život.
Weetabix:
Teď si mnozí z vás řeknou, že tohle není žádná novozélandská specialita. Ano, jedná se o britský výrobek, i když mi nebudete mi věřit, ale já jsem je v Anglii nikdy neochutnala. Tady frčí celkem slušně a mě osobně oslovilo složení s více než 95% celozrné pšenice. Podle mě dobrá snídaňová alternativa.
Pro ty, kteří netuší, o co se jedná, vysvětlím, že jde o obdélníčky z celozrné pšenice, cukru a sladu, které se zalijí mlékem (já je mám ráda s rýžovým) a vznikne celkem dobrá snídaně.
Jehněčí maso:
Bezpochyby nejlevnější maso, které tu seženete. Jsem si jistá, že každý již slyšel historky a poměru ovcí a lidí na Novém Zélandu :-)
Dary moře:
Od ostrovního státu se nedá neočekávat nedostatek mořských potvůrek. V supermarketu si můžete koupit čerstvé slávky, krevetky nebo si v neděli zajít na trh pro čerstvou rybku..
Víno:
Nový Zéland je svým vínem celkem známý, a to zejmén bílým. O jeho kvalitě se nedá pochybovat, i když já si dám ráda třeba i australské červené.
L&P:
Abych nebyla řeč pořád jen o alkoholu, mám tu i nějaké to nealko. Na drink s názvem L&P jsou Novozélanďani pyšní, takže jse se ho tedy také rozhodla ochutnat. Zjistila jsem, že je to v podstatě něco jako Sprite nebo Fanta, prostě bublinky, citrónová příchuť a hodně cukru. Nic pro mě, ale kdo má podobné drinky rád, tak ho určitě ocení.
SHOPPING
Nakupování se ve velkém podobá tomu evropskému. V místním supermarketu najdete téměř to samé, jako v jakémkoliv českém nebo jiném evropském obchodě. Může být obtížné sehnat tvaroh, kysané zelí nebo klasický chléb, na jaký jsme zvyklí u nás, ale nic, bez čeho by se člověk neobešel. Naopak se tu běžně prodávají věci, které jsou u nás dostupné jen ve zdravých výživách jako kokosový olej nebo kakaové boby. Také je tu poměrně dobrý výběr jídel pro celiaky a ostatní lidi s potravinovou intolerancí, jako například různá rostlinná mléka (sojové, mandlové, rýžové, ovesné atd.) pro bezmléčnou stravu, gluten-free pečivo a sladkosti atd.
Jídlo je samozřejmě několikanásobně dražší, než v ČR, takže pro českého turistu bývá většinou zjištění cen šokující. I když nejen pro Čecha, slyšela jsem si stěžovat i ostatní národnosti včetně těch "bohatších" jako AngličanY nebo NěmcE. Jakmile ale člověk pracuje, může si dovolit v podstatě cokoliv.
Kuchyně Nového Zélandu se nachází pod několika vlivy. Jako bývalá britská kolonie a součást Commonwealthu je Nový Zéland a tím pádem i jeho kuchyně značně ovlivněna právě Británií. To se odráží ve velkém množství nejrůznějších fastfoodů, nehledě na to, že v každém zapadlém městečku najdete minimálně jedno (ale spíš několik) prodejců fish&chips. Nutno říct, že ryby jsou povětšinou čerstvé a také si ve většině případů můžete místo klasických hranolek objednat hranolky z kumar - novozélandkých sladkých brambor, což je příjemná změna.
Populární je tu i anglické pečivo jako muffiny, scones, ale také masové koláče nebo například hot cross buns, sladké bochánky se sušeným ovocem (zejména rozinkami) navrchu s křížem, které se sice prodávají po celý rok, ale tradičně se jí na Velký pátek.
 | |
| Zdroj: thesun.co.uk |
Vzhledem ke každoročnímu přílivu přistěhovalců z Ásie a Oceánie je Novozélandská kuchyně vystavena také náporu asijských a oceánských jídel. Když jsem se na začátku svého pobytu ptala jedné místní, jaké je vlastně novozélandské národní jídlo, řekla mi, že asi indické. Celkem mě to pobavilo :)
Při procházkách ve městě tedy narazíte na spoustu vietnamských, indických, thajských, japonských, korejských, čínských, malajských a jiných restaurací. Kivíci chodí rádi na jídlo ven, takže večer bývají restaurace plné, a často se neobejdete bez rezervace.
V neposlední řadě je tu kuchyně původních obyvatel, Maorů. Tradiční morské jídlo je hangi, což je vlastně kuřecí, vepřovo nebo jehněčí maso, zelenina a brambory připravovené v zemnípeci. Nevyzkoušela jsem to, takže si tu nechci vymýšlet, že skvěle chutná a kdesi cosi. Z respektu k půdovním obyvatelům by bylo ale nefér to nezmínit :-)
Nyní k tomu, jaké potraviny zaujaly mě.
Jsou to věci, které v Čechách neseženete nebo s velikým úsilím, kdežto na Zélandu je najdete témeř na každém rohu. Neříkám, že tu zmiňuji všechny věci, které by se teoreticky daly, určitě existuje spoustu dalších, které by se sem daly zařadit. Jedná se o můj čistě subjektivní výběr.
Young coconut (mladý kokosový ořech):
Něco, co jsem už dlouho toužila vyzkoušet, a to zejména kvůli "zázračným" účinkům kokosové vody, které mladý kokosový ořech obsahuje narozdíl od zralých hnědých ořechů mnohem víc, třeba i dvě sklenice. První ochutnání byl chuťový orgasmus. Tato slaďoučká tekutina je opravdu něco úžasného a údajně i neuvěřitelně zdravého, takže dva v jednom (a nekupte to).
Feijoa [čti Fidžoa]:
Ovoce, které tuším nepochází z Nového Zélandu, ale každopádně se mu tu daří. Strom na naší zahradě urodil tolik ovoce, že i přes několik upečených crumblů toho máme doteď plný mrazák. Se svou zvláštní, ne příliš sladkou chutí, se mým oblíbencem nestalo, ale proti gustu...
Kumara (sladký brambor):
Sladké brambory jsme si oblíbila už při pobytu v Anglii. U nás je seženete taky, i když ne všude a budou drahé. Na Nový Zéland je dovezli Maorové z Polynésie. Existují v několika barvách: žluté, oranžové a fialové. Vaří se polovinu doby, co běžné brambory a já je miluju pečené. Vlastně je miluju celkově :-D
Marakuja (passionfruit):
Na pohled nenápadné ovoce, které po rozkrojení odhalí spoustu barevných a křupavých semínek. Ty se často se používají do dezertů, koktejlů, na ochucení jogurtů apod. Chuť je spíše kyselá a mě osobně nijak extra nenadchla.
Mandlové máslo (a jiná ořechová másla):
Tak tohle je teprve orgasmus. Nevím, jakou záhadou jsem se k němu dostala, ale každopádně jsem od prvního ochutnání nemyslela nic jiného, než kde ho zase co nejrychleji sehnat. Alternativa k burákovému máslu, ale mnohem, mnohem, MNOHEM!! chuťově zajímavější a výraznější. Oh my God! Láska na celý život.
Weetabix:
Teď si mnozí z vás řeknou, že tohle není žádná novozélandská specialita. Ano, jedná se o britský výrobek, i když mi nebudete mi věřit, ale já jsem je v Anglii nikdy neochutnala. Tady frčí celkem slušně a mě osobně oslovilo složení s více než 95% celozrné pšenice. Podle mě dobrá snídaňová alternativa.
Pro ty, kteří netuší, o co se jedná, vysvětlím, že jde o obdélníčky z celozrné pšenice, cukru a sladu, které se zalijí mlékem (já je mám ráda s rýžovým) a vznikne celkem dobrá snídaně.
Jehněčí maso:
 |
| Jehněčí steak, kumara, rukola |
Bezpochyby nejlevnější maso, které tu seženete. Jsem si jistá, že každý již slyšel historky a poměru ovcí a lidí na Novém Zélandu :-)
Dary moře:
 |
| Grilované chobotničky |
Od ostrovního státu se nedá neočekávat nedostatek mořských potvůrek. V supermarketu si můžete koupit čerstvé slávky, krevetky nebo si v neděli zajít na trh pro čerstvou rybku..
Víno:
Nový Zéland je svým vínem celkem známý, a to zejmén bílým. O jeho kvalitě se nedá pochybovat, i když já si dám ráda třeba i australské červené.
L&P:
Abych nebyla řeč pořád jen o alkoholu, mám tu i nějaké to nealko. Na drink s názvem L&P jsou Novozélanďani pyšní, takže jse se ho tedy také rozhodla ochutnat. Zjistila jsem, že je to v podstatě něco jako Sprite nebo Fanta, prostě bublinky, citrónová příchuť a hodně cukru. Nic pro mě, ale kdo má podobné drinky rád, tak ho určitě ocení.
SHOPPING
Nakupování se ve velkém podobá tomu evropskému. V místním supermarketu najdete téměř to samé, jako v jakémkoliv českém nebo jiném evropském obchodě. Může být obtížné sehnat tvaroh, kysané zelí nebo klasický chléb, na jaký jsme zvyklí u nás, ale nic, bez čeho by se člověk neobešel. Naopak se tu běžně prodávají věci, které jsou u nás dostupné jen ve zdravých výživách jako kokosový olej nebo kakaové boby. Také je tu poměrně dobrý výběr jídel pro celiaky a ostatní lidi s potravinovou intolerancí, jako například různá rostlinná mléka (sojové, mandlové, rýžové, ovesné atd.) pro bezmléčnou stravu, gluten-free pečivo a sladkosti atd.
Jídlo je samozřejmě několikanásobně dražší, než v ČR, takže pro českého turistu bývá většinou zjištění cen šokující. I když nejen pro Čecha, slyšela jsem si stěžovat i ostatní národnosti včetně těch "bohatších" jako AngličanY nebo NěmcE. Jakmile ale člověk pracuje, může si dovolit v podstatě cokoliv.
