Translate

čtvrtek 19. listopadu 2015

Central Otago a Southland


Třídenní zastávka v národním parku Mt Cook dopadla nad očekávání dobře. Díky úžasnému počasí jsem toho zvládla více, než jsem měla v plánu, včetně náročnějších tras. Odjíždím tedy spokojeně na jih. Příští zastávka - WANAKA.


Jezero Pukaki





Řidič autobusu cestou vypráví příběhy ze života a popisuje okolní přírodu. Děláme si zastávku u neuvěřitelně modrého jezera Pukaki kolem kterého se rozprostírají zasněžené Jižní Alpy. 








Když dojíždíme do městečka Twizel, s řidičem loučím a čekám na spoj do Wanaky. Do odjezdu autobusu zbývá několik hodin, a já brzy zjišťuji, že v Twizelu není kromě spousty letních chat vesměs nic. Volný čas tedy věnuji konzumaci fish&chips a odpočinku u řeky.


WANAKA
Do Wanaky přijíždím v pozdních odpoledních hodinách. Mám tu už předem domluvený wwoofing, a tak čekám, až si mě na parkovišti vyzvedne můj nový hostitel. George přijíždí a vydáváme se k němu domů, kde mi ukazuje co a jak. Mým hlavním úkolem je venčení jeho fenky a případný úklid domu. Zabydluji se ve svém pokoji a užívám si soukromí, které mi po bydlení v dormech už poněkud chybělo.

Jezero Wanaka




Wanaka je malé, zhruba sedmitisícové, městečko situované u stejnojmenného jezera obklopeného horami. Je tu spousta pěších i cyklistických tras a autem se lze za hodinku dostat do národního parku Mt Aspiring








Výhled z Mt Iron






 Několikrát šplhám na místní kopec Mt Iron, ze kterého je krásně vidět celé město, jezero Wanaka, druhé přilehlé jezero Hawea a okolní hory.

Výhled z Mt Iron podruhé

V průběhu týdne se jedeme s českou kolegyňkou projet na kolech podél jezera a následně řeky až do sousední vesnice Albert Town. Se psem pak chodím tradičně na procházku na opačnou stranu jezera k vinicím k Rippon Vineyard.

Wanaka's Lone Tree



Všude jsem obklopena luxusními vilami, opečovávanými anglickými trávníky a usměvavými lidmi. Podle George je Wanaka rájem na zemi: údajně tu není žádná kriminalita, nekrade se tu, naopak místní fungují jako komunita a hodně si pomáhají. Musím uznat, že to tu vypadá idylicky, možná až moc.






Na ceste do Mt Aspiring


 



Jeden den podnikáme výletu do parku Mt Aspiring, třetího nejrozlehlejšího parku na NZ.






 
 
Vpředu Rob Roy Glacier




S dalšími dvěma Čecháčky chceme vyjít k ledovci jménem Rob Roy. Jde o středně těžkou trasu lesem, končící těsně pod uvedeným ledovcem. Máme „štěstí“ a vidíme padat několik lavin (naštěstí z bezpečné vzdálenosti ;-) ).









Wanaka je fajn, ale dvět dní uběhlo jako voda a já se začínám trochu nudit. Je čas posunout se dál. O George a jeho fenku je dobře postaráno a wwofingovou štafetu předávám těm samým Čecháčkům, se kterými jsem zdolala Rob Roy Valley Walk. Good luck guys! 

Ještě poslední pivko s Georgem v místní hospodě a hurá na bus (ve kterém se mi potom chce samozřejmě hrozně na záchod).

Dalším cílem je Fiordland, konkrétně Te Anau. Ještě předtím se ale plánuji na jeden den zastavit v nejvíc akčním párty městě na Zélandu – v Queenstownu.

QUEENSTOWN
Opět nastává ztráta soukromí v podání bydlení na šestilůžáku. Z hostelu nejsem dvakrát nadšená, po wanackém klidu si přijdu trochu jak v říši divů. Není se, ale čemu divit. Queenstown je vyhledávanou destinací adrenalinovým sportů a dlouhých nočních mejdanů, a kvůli tomu sem jezdí nejen spousta turistů, ale i mladých Kiwíků.

Někdo paří ve vedlejším pokoji. Moc toho tedy nenaspím, i když špunty mi opět dělají dobrou službu. 

Queenstown a jezero Wakatipu




Ráno je krutá zima. Jdu vyšlápnout kopec Queenstown Hill, který má asi 900 m, ale počasí nahoře mi přijde jak na Mt Everest. Seshora je sice krásný výhled na jezero Wakatipu, ale já mizím raději rychle zpátky dolů, dát si někam horký kafe.








Kaváren je v Queenstownu opravdu dostatek, stejně jako luxusních obchodů, restaurací, barů apod. Já volím levnou zábavu a to procházku podél jezera, kterou zakončuji v rozkvetlých zahradách Queenstown Gardens. Asi už jsem na tohle moc stará, ale těším se na klid, který mě doufám čeká v Te Anau.

Trocha adrenalinu na závěr

Nakonec mě adrenalin v Queenstownu přeci jen nemine. Autobus, který mě má dovézt do Te Anau, jaksi nepřijíždí. Navíc zjišťuji, že se na jejich číslo nedá dovolat z mobilu, ale jen z pevné linky. Jdu tedy poprosit paní v informacích, jestli by jim nezavolala. Je ochotná a snaží se pomoct. Méně ochotná je už paní na druhé straně telefonu. Autobus prý přijel, sice se zpožděním, ale následně odjel, a je moje chyba, že jsem nenastoupila. Vysvětluji jí, že čekám na stanovené zastávce celou dobu a jelikož žádný autobus nepřijel, chci, aby mi zajistili jiný, který mě do Te Anau doveze. Dostávám samé zamítavé odpovědi a po 20 minutách zjišťuji, že tu ztrácím pouze čas. Kupovat si další lístek nehodlám, a tak dělám osudové rozhodnutí jít stopovat.

Dovlékám kufr na hlavní silnici a stopování začíná. Nečekám ani pár minut a zastavuje první auto. Milý pán mě bere do vedlejšího města a opět nechává na kraji silnice. Téměř okamžitě zastavuje další auto s řidičem ve středních letech, který je ochotný mě vzít velký kus cesty. Cesta příjemně ubíhá, pán je upovídaný, popisuje krajinu, povídá o svém životě. Po více než hodině cesty mě vyhazuje ve vesnici uprostřed ničeho, loučíme se, dostávám vizitku, kdybych jela někdy kolem jeho bydliště. Jak milé, že? Opět si stoupám k silnici se zvednutým palcem. Projíždí několik aut. Jedno z nich zastavuje a v něm postarší pár: Are you going to Te Anau? I am, indeed. Nasedám a nakonec jsem dovezena až před recepci Holiday parku v Te Anau. Jen si tak říkám, že mám štěstí, že se mi tohle stalo na Zélandu a ne někde v Bangladéši. New Zealand rocks! :-) Lidé jsou tu prostě fajn.

TE ANAU
Ač se to na počátku dne zdálo neuvěřitelné, cíl je nakonec dosažen. Ubytovávám se a jdu se kouknout po okolí. Te Anau tvoří malé centrum s restauracemi, dvěma supermarkety, několika obchody, bankou atd. Mimo centrum už jsou jen prázdninové domky a ubytovací zařízení pro turisty.

Fjordland láká hlavně kvůli velké koncentraci tzv. Great Walks – několikadenních túr po horách, kde každou noc strávíte v jedné z chat, které jsou po trasách strategicky rozmístěné.  Dalším lákadlem jsou plavby po samotných fjordech, a to přesně čeká další den i mě.

Částky za takovéto výlety se můžou vyšplhat do astronomických výšin. To bych ale nebyla z Čech, abych to nevymyslela levněji. Na serveru www.bookme.co.nz (uvádím pro ty, kteří se na NZ třeba chystají), což je něco, jako český Slevomat, ostražitě hlídám nabídky a nakonec výhodně zakupuji balíček autobus-loď-autobus do nejoblíbenějšího fjordu Milford Sound. Ušetřuji tím 50%, a to se, musíte uznat, vyplatí. ;-)

Nestor Kea
Ráno mě minibus spolu s dalšími nabírá u holiday parku a vyjíždíme po 121 km dlouhé silnici Milford Road směrem k fjordu. Jiná silnice k němu nevede, ale to vůbec nevadí, protože Milford Rd je sice dlouhá, ale má spoustu malých odboček s krásnými výhledy, jezery, vodopády a procházkami v lese. Ne nadarmo získala tato silnice status silnice světového dědictví (World Heritage Highway). Takovýchto zastávek děláme několik, přičemž se setkáváme i s drzými alpskými papoušky Kea, kteří požírají vše, co se naskytne.



 Cesta trvá asi 2,5 hodiny a nakonec dojíždíme k přístavu. Už z břehu je na fjord s tyčícími se špičatými zelenými horami úžasný pohled.







Vyplouváme. Loď proplouvá mezi horami, ze kterých stéká nespočet nádherných menších i větších vodopádů.








Míjíme Mitre Peak (1692m) - nejvyšší horu na světě vyrůstající přímo z mořského dn.



Když dorážíme k otevřenému Tasmanovu moři, otáčíme se zpět. Cestou potkáváme skupinku tuleňů, vyhřívajících se na slunci a míjíme ohromující 146 m vysoký vodopád Stirling Falls. Kapitán zajíždí téměř pod něj a my dostáváme pořádnou ledovou sprchu

Po cca hodině plavby nasedáme opět do minibusu a jedeme zpět. Super zážitek!




Kepler Track
Další den mám naplánovaný jednodenní výstup po jedné ze čtyř fjordlandských Great Walks – Kepler Track. Celý track normálně trvá 3-4 dny, ale mým cílem je pouze chata Luxmore Hut. Podle informačních tabulí si mám na zpáteční cestu vynahradit 8-10 hodin. Že tabule většinou přehánějí, už vím. Nicméně vycházím v osm ráno, jen tak pro jistotu.

 


K začátku tracku to mám 45 minut. Odtud mě čeká další cca hodinová cesta lesem podél jezera. Ze stanoviště Brod Bay začíná stoupání lesem, který je jak z pohádky.






Ani nevím, jak dlouho kouzelným lesem jdu, když najednou končí, já stojím na vrcholcích hor a pod sebou jezero Te Anau a zasněžené hory.









K chatě je to ještě asi půl hodinka cesty po větrné pláni. Dorážím, dávám si oběd v podobě sendviče a vyrážím zpátky. Celý track i s cestou do holiday parku mi trvá osm hodin, a jsem fakt ráda, když si můžu na pokoji sundat boty a padnout do postele. Chcípáček.







CESTA ZPĚT NA SEVER
Stopování mě chytlo (trochu kecám, ve skutečnosti jsou všechny cenově přijatelné autobusy plné), takže po check-outu z holiday parku dovlékávám svůj všudypřítomný kufr k silnici a opět zvedám palec. Ani tentokrát mě Zéland nezklame. V půl jedenácté ráno nasedám do auta ke svým prvním spasitelům, dvěma suprovým Rakušanům a v půl páté odpoledne mě třetí a pro tento den poslední řidička vysazuje před baráčkem ve Wanace. Plánovaných 220 kilometrů úspěšně zdoláno. 

 SWEET AS! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat