Už dlouhou dobu se zajímám o to, čím se krmím. Jako každá žena jsem vždy chtěla dobře vypadat, ale také se dobře cítit. Osobně si myslím, že pokud jste spokojeni se svým zevnějškem, tak se i lépe cítite.
Od střední školy jsem si prošla různými obdobími, přes hladovění po přežírání, spokojenost i nespokojenost. Začala jsem chodit do fitka (moje milované!!). Vyzkoušela jsem spinning, kalanetiku, fitbox, jógu, box, intervalové tréninky, tréninky s vlastní váhou těla, běh, plavání, inline bruslení, squash... a další věci, na které si už ani nevzpomínám. Počítala jsem si sacharidy, bílkoviny a tuky (fitkaři pochopí), jedla pravidelně každé dvě až tři hodiny. Smažená jídla, sladkosti, brambůrky.. to všechno šlo mimo mě. Někdy jsem si samozřejmě dala, ale byla to spíš výjimka. Měla jsem pocit, že se stravuju super zdravě.
Myslím si, že jsem to měla docela zmáklý a hlavně mě bavilo. Vydrželo mi to dlouho a některých návyků už se nejspíš nikdy nezbavím. Nicméně spousta věcí Vás časem omrzí a stejně tak omrzely i mě. Hlavně když jsem postoupila do dalšího stádia a více než fyzičku a postavu jsem začala řešit pocit vlastní spokojenosti a svoje zdraví.
Od malička trpím astmatem a atopickým ekzémem. Jako dítě jsem bývala často nemocná (což, vzhledem k tomu, že průměrné české dítě marodí téměř neustále, dnes v ČR nikoho nepřekvapí) a čekárny u lékařů jsem znala jako své boty. Na ekzém a astma jsem pokaždé dostala kortikosteroidy, a život šel dál.
Poslušně jsem aplikovala jak předepsané kortikoidní mastičky, tak i ústní spreje. Obdobím puberty jsem kupodivu prošla bez větších problémů. Pak ale přišla změna a v osmnácti se mi ekzém rozjel opět naplno. Nejspíš to souviselo i s určitým stresem a špatným zažíváním, kterým jsem už kolem dvou let trpěla.
Ekzém se objevil se namístech, kde nikdy předtím nebyl. Bez kortikosteroidů jsem se škrábala do krve, a tak jsem se pořád mazala a mazala... až mě to přestalo bavit. Když jsem se přestala mazat, byl ekzém do týdne zpátky. Obešla jsem několik kožních lékařů, vyslechla si, že nemám jíst tolik čokolády a utratila spoustu peněz za další mastičky. Měla jsem všech doktorů až po krk.
Rozhodla jsem se, že na jakoukoliv léčbu kašlu a nechám to osudu. Počítala jsem s tím, že kůže bude potřebovat po celoživotní náloži kortikoidů nějaký čas, než se dá do pořádku.
Opět nastalo škrábání do krve (i když někdy se světlými chvilkami), ekzém byl po celém těle a zůstávaly po něm bílé skvrny (vitiligo). Byla jsem zoufalá! Pak se moje máma dozvěděla o léčitelce, která údajně umí léčit ekzém s pomocí jakéhosi přístroje. Po všech těch zkušenostech jsem byla samozřejmě dost skeptická a nic takového jsem zkoušet nechtěla, ale nakonec jsme se za touto paní vydaly. Ani tato léčitelka mě samozřejmě nevyléčila, ale radikálně změnila můj pohled na věc. Dozvěděla jsem se od ní, že ekzém není problémem kůže, ale vnitřního stavu těla, a že v mém těle je spousta odpadu, který z něj nestačí odcházet ven, a tak vychází ven kůží a způsobuje ekzém.
Začala další etapa. Naprosto jsem změnila svůj pohled na "zdravou" stravu. Začala se zabývat příčinami ekzému - kandidózou, parazity, zakovením atd. Rozhodla jsem se pro radikální krok: dietu bez mléka, cukru, uzenin, lepku, alkoholu a mnoha dalších potravin, která měla za úkol zbavit mé tělo kvasinek, které ekzém způsobují. Stručně řečeno, jedla jsem jenom zeleninu, semínka, mandle, bezlepkové obiloviny, kvalitní oleje a cca jednou za týden kuřecí maso. Pila jsem pouze vodu a čaje. Nastaly detoxikační příznaky - důkaz toho, jak se tělo zbavovalo odpadu. Migréna od rána do večera (díky bohu za fitko, které mě v tu dobu drželo nad vodou), únava (musela jsem chodit spát i v průběhu dne), zhoršení ekzému.
Zhruba po dvou týdnech ale nastalo neskutečné zlepšení. Ekzém ustupoval, zlepšilo se mi trávení, cítila jsem se skvěle.
Po třech týdnech byl ekzém pryč!! To, čeho jsem se nedokázala dvacet tři let zbavit pomocí kortikoidních mastiček, bylo najednou během tří týdnů pryč "jen" za pomoci stravy??? Nechápala jsem, ale byla jsem nadšená.
V tomto duchu jsem ještě nějakou dobu pokračovala, nicméně nebudu popírat, že se takové stravování dá vydržet věčně. Jsme jenom lidi, a život není pouze o dodržování pravidel. Nicméně mě to přivedlo k názoru, že stav tělesné schránky odpovídá stavu vnitřního prostředí, že za vším stojí náš životní styl, a že co je podle doktorů "nevyléčitelné", lze vyléčit bez nutného utrácení horentních sum za "zázračné" přípravky.
Od této doby už uplynulo více jak dvanáct měsíců, během té doby jsem se opět vrátila k běžné stravě. Ekzém se v malé míře několikrát objevil, ale už nikdy ne tak, jako předtím. Jestli by mě delší detoxikace dokázala zbavit ekzému nadobro nevím, a zatím ji zkoušet nehodlám. V současné době jsem vesměs spokojená, užívám života, jím kvalitní potraviny a snažím se nenervovat. Můj příběh není prototypem žádné léčby. Každý člověk je jedinečný a na každého funguje něco jiného. Přesto si ale myslím, že příčina všech nemocí je uvnitř a to je něco, nad čím stojí za to se zamyslet.
