Translate

středa 5. listopadu 2014

Go NUTS!

Ořechy



Vánoční klasika, co víc dodat...

Ingredience:

Těsto:
500g hladké mouky
300 g mletých vlašských ořechů
250 g hery/másla
200 g cukru
2 vejce

Smícháme sypké ingredience. Máslo necháme v pokojové teplotě povolit. Povolené máslo nakrájíme na kousky, aby se nám lépe zpracovávalo, a poté spolu s vejci zapracujeme do sypké směsi. Uhněteme těsto, kterým následně plníme formičky na ořechy. Pečeme na 180°C 10-12 minut. 
Každá trouba peče jinak, takže doporučuji první várku kontrolovat, a pak už budete vědět. 

Po vychladnutí plníme oblíbeným krémem

Ořechy na obrázky jsou naplněné krémem pudinkovým. Na něj budete potřebovat:

1 vanilkový pudink (nebo čokoládový, banánový, whatever...)
200 ml mléka
200 g másla
cukr 

Smícháme mléko s pudinkem a cukrem (Množství cukru neuvádím, protože každý sladí jinak, já sladím třeba minimálně. Množství si proto zvolte podle sebe). Směs zahřejeme v mlékovaru nebo ve vodní lázni dokud nezhoustne. Poté přidáme na kousky nakrájené máslo a necháme ho v pudinku rozpustit. Rozpuštěné máslo s pudinkem vyšleháme šlehačem dotuha a poté s ním k sobě slepujeme poloviny ořechů.



úterý 4. listopadu 2014

Pirožky se zelím



Přiznám se, že Rusko je moje srdcová záležitost (devět let studia ruštiny a ruské kultury se na mě holt podepsalo). Ať už jsou rusové jakýkoli, jejich kuchyně má něco do sebe. Nikdy nezapomenu, jak jsem poprvé ochutnala сырок (sladký tvaroh) nebo tradiční kefír. Ruské mléčné výrobky se s těmi našemi nedají vůbec srovnávat... Dneska ale řeč nebude o mléčných výrobcích, ale o jiném tradičním ruském jídle - PIROŽKÁCH.

Pirožky se dají plnit vesměs čímkoliv. Já jsem zvolila zelí, což je jedna z nejčastějších náplní. Běžně se ale také setkáte s jinými náplněmi jako např. картошкой (rozšťouchané brambory) nebo mletým masem. Méně obvyklá je příprava na sladko, například s jablky. Pirohy se buď smaží, nebo pečou v troubě.


Ingredience:

Těsto:
500 g polohrubé mouky
200 g teplé vody
21 g droždí
100 g másla
75 g cukru
špetka soli

Náplň:
2 cibule
500 g hlávkového zelí
2 stroužky česneku
1 malý rajčatový protlak
sůl, pepř

Příprava
Věc číslo jedna - kvásek. Trochu teplé vody smícháme se lžící cukru, lžící mouky a špetkou soli a do této směsi rozdrobíme droždí. Necháme na teplé místě vzejít, což bude trvat cca 10 minut.
Hotový kvásek poté smícháme s ostatními ingrediencemi na těsto, vypracujeme nelepivý bochánek a přikrytý utěrkou necháme minimálně hodinu kynout.

Mezitím si připravíme náplň. Zelí nakrájíme na proužky/kostičky. Cibuli osmahneme na másle nebo oleji a pak k ní přidáme nakrájené zelí. Chvíli smažíme a poté zalijeme vodou, osolíme, opepříme a dusíme pod pokličkou, dokud není zelí měkké. Ke konci přidáme nastrouhaný česnek a rajčatový protlak a ještě 5 minut dusíme.

Vykynuté těsto rozdělíme na několik částí, které vyválíme, naplníme připravenou náplní a tvarujeme například do tvaru šátečku nebo jiného libovolného tvaru. Pirohy dáváme na plech vyložený pečícím papírem, potíráme rozšlehaným vejcem a pečeme na 220°C dokud nejsou na povrchu krásně zlaté.

Приятного аппетита neboli dobrou chuť! :-)

Durham

Na konci září 2013 jsem odjela na studijní program Erasmus do města Durham ležícího v severovýchodní části Anglie. Proč zrovna Durham? Kromě toho, že se Durhamská univerzita tradičně řadí mezi deset nejlepších britských univerzit a sto nejlepších univerzit na světě, jsem také chtěla "zabít dvě mouchy jednou ranou". V té době jsem totiž studovala dvouoborové studium anglické a ruské filologie a líbila se mi představa jet studovat někam, kde bych mohla využít oba jazyky. Když jsem pak objevila možnost vyjet přes katedru rusistiky právě do Durhamu, rozhodla jsem se nenechat si tuhle příležitost ujít.

Durham je krásné městečko s bohatou historií, úžasnými památkami a plné skvělých lidí. Nejznámější atrakcí ve městě je Durhamská katedrála z 11. století, kde se mimo jiné natáčely i některé scény z Harryho Pottera.

Durham Cathedral

Během svého pobytu v Durhamu jsem katedrálu viděla ve všech možných podobách, zevnitř i zvenku. Úžasná byla například v době festivalu Lumiere, kdy se zvenku stala promítací plochou a uvnitř mezitím poletovali uměle vytvořené světlušky. Nebo když se při Candlelit procession naplnila neskutečným množstvím studentů s hořícími svíčkami. Zážitkem bylo také zpívání koled v období adventu, kdy se místní obyvatelé i studenti shrozmáždili uvnitř katedrály, aby spolu sdíleli vánoční atmosféru.

Durham Cathedral from the inside

Dalším lákadlem je Durhamský hrad, který se nachází hned naproti katedrále, a do kterého můžete jít s průvodcem na prohlídku. Zároveň ale slouží jako kolej pro studenty a dokonce se v něm nachází jedna z menz. Obědvat v jídelně Durhamského hradu je opravdu zážitek!

Great Hall in Durham Castle (dining room for students)


Město má malebné centrum se spoustou typických kaváren, restaurací, pubů a obchodů. Můžete tu narazit na místní umělce vyhrávající na kytaru nebo si v sobotu zajít nakoupit na trhy na náměstí. Během roku se v Durhamu stále něco děje, pořádají se různé akce zejména pro studenty, kterých je tu všude plno.


Students leaving after immatriculation
Z celého místa na vás dýchá středověká anglická atmosféra, zároveň si ale díky studentům, přijíždějících do Durhamu nejen z různých částí Anglie, ale i ze všech koutů světa, udržuje status moderního města. Pokud budete tedy zvažovat, do kterých míst se po cestě Anglií podívat, nebo budete váhat při výběru zahraniční univerzity, vřele doporučuji právě Durham.



neděle 2. listopadu 2014

Dýňový krém VEGAN

Mám ráda jednoduché a rychlé recepty. Tahle výborná!! polévka tyto požadavky perfektně splňuje.


Ingredience:
500g dýně (doporučuji hokaido nebo muškátovou)
1 kostka zeleninového bujónu (bio bez glutamátů, nebo ho nemusíte používat vůbec)
1 cibule
3-4 stroužky česneku
kokosový/olivový/jakýkoliv olej
sůl
pepř
popř. jiné koření podle chuti

Příprava:
Dýni neloupeme, pouze nakrájíme na půlměsíčky a dáme vařit. Po cca 10 minutách vyndáme z vody a oloupeme šlupku. Měla by jít bez problémů sundat.

Na oleji osmahneme na kostičky nakrájenou cibuli. Když zesklovatí, přidáme na plátky nakrájený česnek a necháme zrůžovět. Do cibulového základu přidáme kousky oloupané dýně a zalijeme vodou. V této fázi můžeme přidat zeleninový bujón. Dýni povaříme, dokud není měkká, což bude trvat 5-10 minut. Poté ponorným mixérem rozmixujeme na pyré. Podle chuti dosolíme, dopepříme nebo přidáme jiné koření podle chuti. Na talíři pokapeme olivovým olejem a posypeme osmaženými slunečnicovými semínky.

Dobrou chuť :-)

Banánové lívanečky GLUTEN-FREE



Super jednoduché a zdravé lívanečky, na které jsou potřeba pouze dvě ingredience.

Recept není můj. Prozradila mi ho moje kamarádka, která na něj někde narazila. Protože je ale tak geniální, musím ho s vámi sdílet.

Na jednu osobu:
1 banán
1 vejce

Příprava:
Banán rozmačkejte, vajíčko rozšlehejte vidličkou. Smíchejte dohromady a smažte na rozpálené pánvi. Já na smažení používám kokosový olej, který má skvělou chuť a údajně by si měl i při vysokých teplotách zachovávat své vlastnosti.

Kdo chce, může do směsi přidat i jakoukoliv mouku, pak budou lívanečky tužší.

Já je jím jen tak, jsou krásně slaďoučké. Můžete je ale servírovat s medem, javorovým sirupem či nějakým jiným přírodním sladidlem, nebo třeba s marmeládou.


Řecká mentalita

Karpáťané jsou velmi milí lidé. Může se zdát, že se snaží být milí pouze za účelem zisku, neboť spokojený turista rovná se (dobře) platící turista. Nicméně já sama jsem se přesvědčila o tom, že jsou takoví i v běžném životě. Samozřejmě se zde najde pár výjimek, ale na ty narazíte ostatně všude.

Chvíli mi ale trvalo, než jsem si na řecký styl zvykla. Místní muži po ránu přicházejí na řeckou kávu, a každý z nich má jinou představu o tom, jak má zrovna jeho káva chutnat a vypadat. Káva bez cukru, středně sladká nebo sladká, slabá, silná, středně silná, s mlékem nebo dokonce s bublinkama :-D Člověk se setká opravdu se vším. Navíc při dalších návštěvách očekávají, že si budete pamatovat, jak chtějí kávu připravit. A přiznám se, že jsem v tom někdy měla opravdu bordel.

Někteří z nich se sice na mou kávu moc netvářili, ale většina spíše s pobavením sledovala má zlepšení a postupem času jsme si na sebe vzájemně zvykli.

Taverna CentralFoto Miloš Žihla


Úplně jiná kapitola byli ti, kteří se do taverny přicházeli najíst. Já, zvyklá z českých restaurací na maximální uctivost, jak ze strany personálu, tak ze strany zákazníka, jsem se nestačila divit. Se slovíčkem "prosím" se ve většině případů nenamáhají. Nejčastěji to bude: přines, podej, odnes, přines ještě tohle...

Leckdo také nejspíš ví, že řecký styl stolování je úplně jiný, než ten náš. Řecká rodinka si naobjedná hromady jídel, všechny možné předkrmy, saláty, několik hlavních chodů, velké talíře hranolek atd. a vzájemně spolu jídlo sdílejí. Tolik jídla ale samozřejmě nejsou schopni sníst, a proto se pak ze stolu sklízí téměř plné talíře. Pro českého strávníka nepředstavitelné plýtvání, pro řeckého dokázání toho, že si takovou hostinu může dovolit. Ke konci tohoto fyzicky i psychicky vyčerpávajícího výkonu jsem měla pokaždé dojem, že řečtí klienti nejspíš moc spokojení nebudou. Jejich přísný výraz v obličeji mluvil za vše. O to větší bylo překvapení, když mi do ruky vtiskli poměrně vysoké spropitné a poděkovali za dobrý servis.

Nehledě na těžké začátky se mnozí z mých řeckých zákazníků stali mými přáteli, strávila jsem s nimi příjemné chvilky a naučila se něco o řecké mentalitě. Všechno není na první pohled takové, jak se zdá, a pokud se chováte k druhým lidem mile, dříve nebo později se to obrátí ve váš prospěch. Čím obtížněji něčeho dosáhnete, tím víc si toho v závěru vážíte, a já si proto dobrých vztahů s mými řeckými příteli opravdu cením.